Koníček, čili hobby

Jeden má rád holky, druhý zase vdolky. Tento slogan by mohlo být vytesán o do kamene i pro případ koníčků, zálib, čili jedním cizím slovem hobby.

Ať děláte ve volném čase úplně cokoliv, ať se věnujete čemukoliv, děláte to se zaujetím, ryze amatérsky a tomu úměrně nákladně. Do svých koníčků investujeme nemalé prostředky. Radioamatér investuje do vysílaček, záznamových zařízení a antén. Řezbář si vybavuje svou dílnu stále novými, lepšími stroji a nářadím. Totéž se dá tvrdit i o svářečích či výrobcích čehokoliv. Prostě dáváme velké peníze pro malé výsledky.

Znal jsem jednoho automechanika, jehož hobby bylo postavit a potom neustále zdokonalovat buginu, terénní autíčko, pro svého syna. To auto už mělo všechno. Bezpečný rám, omezovač rychlosti, omezovač otáček. Na dálku vypínatelný motor. To kdyby to klučina nějak nezvládl a uháněl by, kam by neměl.

Pro to, aby kluk mohl dělat co největšího frajera, to autíčka přimontoval sedadlo pro jeho kamarády. Mělo to rádio, mělo to palubní desku se signalizací všech možných funkcí. Mělo to funkční display. Mělo toho všeho moc.

Jednou jsem toho známého potkal v hospodě, kde notně zapíjel silný splín. Když jsem jej vyzpovídal, zjistil jsem, že dal synovi buginu k narozeninám. Jeho děda mu dal obyčejný mobil. Úplně obyčejný, za pár korun, jen aby mohl zavolat mamce, že bude po škole. Hádejte, co ten kluk udělal? Málem se štěstím rozbrečel a utekl s mobilem do pokojíčku. Na buginu pohlédl jen letmo.

Tak i tohle je výsledek hobby. I když myslím, že se svými výrobky jste určitě úspěšnější.

Věnovat se něčemu, něco tvořit, vymýšlet, konstruovat je velice ušlechtilá činnost. Probouzí v nás ten prazáklad toužení po vědění, po pochopení a po soutěžení. Vždyť soutěžení, je tím hlavním motorem a důvodem, proč do nocí vysedáváme v dílnách, u vysílaček, nebo za ovladači různých strojů.